It's cheaper to keep her!

Milí zatím neženatí,

pro zpříjemnění vánoční nálady dávám k dobru tento skvělej song... ze života ženáčů, o tom že když už jste se oženili a cítíte se jak svázanej, tak levnější než se rozvést je si manželku držet :-).

It's cheaper to keep her

Přečti si slova

Proto vánoční připomenutí: VOLE NIKDY SE NEŽEŇ! (a už vůbec ne o Vánocích)!

Šťastné a veselé

O výběru ženy, druhých houslích a velkých kozách

Co by často člověk dal za to kdyby mohl předpovědět svou budoucnost. A zejména ve věcech partnerských. Mnozí řeknou, že to nejde. Nebo jde?

Předpovědět přímo asi fakt nejde, ale co jde je ji ovlivnit a zminimalizovat riziko že s Váma bude někdo vorat. Není to ale jednoduché, dámy jsou lstivé a když ptáčka lapají, sladce mu zpívají. Co Svět Světem stojí je toto téma předmětem diskuzí. Holt, je třeba mít k tomu zkušenosti...a velký štěstí. Na základě vlastní zkušenosti tvrdím, že pokud Vám je 25 a berete si ženu z lásky, tak jste jelito i když si myslíte, že nejste a teď si myslíte co to je za vola co to tady píše tyhle moudra, protože Vy přesně víte že ta Vaše je nejlepší na Světě. Vychladněte a čtěte dál. Ve třiceti je to trošku lepší, po pětatřicítce a pár dlouholetých vztazích začnete možná vidět věci tak jak jsou a ne tak jak vidět chcete. Milí pánové: Když se zamilujete do úžasné, krásné dívky plné ohně a oněch zvláštností které Vás k ní táhnou, tak to ještě neznamená, když s ní budete žít, že bude fungovat tak jak se od ní očekává. Do roka a do dne ne, ale buďte si jisti, že do pěti let ano...Hyn sa hukáže... až Vás oba začne mlít neúprosné kolo každodenní řehole, smradu po ránu v ložnici, plačtivých výlevů hormonálně rozhozené těhotné ženy, Vašich prohlubujících se kruhů pod očima, svěrací kazajka hypoték a jiných úvěrů, nočních nákupů, kdy ve frontě v popůlnočním Tescu klimbáte únavou a cestou domů do zahypotékovaného domu na předměstí málem několikrát usnete za volantem, aby Vás milovaná žena polomrtvýho spražila kde jste tak dlouho, že to takhle dál nejde a že máte chodit v šest domů, protože jste neviděl už týden děti a že musí bezpodmínečně jet k moři protože děti kašlou a že byste si měl zkusit jaké to je být celý den s dětma.

Jak říkávála babička - milý hochu, neber si ženu v kole, jdi si vybrat na pole. Babička nebyla vzdělaná, feministická ani jinak moderní žena, ale s dědou byla dokud oba neumřeli, přežili dvě války, vychovali děti, které to dotáhli dál než oni. Babička i děda byli skromní, chudí, ale co si pamatuju, tak nikdy neměli nic na půjčku, vždycky bylo doma co jíst, vždycky všichni z rodiny chodili pěkně oblečení (i když to babička šila po nocích na šlapacím stroji), a byli hrdí na to jak dobře se jim vede a byli rádi že se mají. A každou neděli byla na stole domácí bábovka a doma uklizeno a útulno jak nikde.

Feministky a moderní ženy mě jistě zatratí a označí za macha, zjednodušovače, sexistu a idiota, ale prostě si myslím, že myšlenka rovného postavení v páru je fatální kravina. Žádná egalité neexistuje. A ani nemůže. Od přírody. Muži a ženy byli, jsou a budou různí a je to tak dobře. Muž i ženy si přece vzájemně dávají to, co sami nemají. Muž a žena v páru hrají přirozeně duo - jeden hraje první housle a jeden druhé. Oba hlasy jsou potřeba protože jinak to není duo ale dvě sóla a to se nedá poslouchat. Někde hraje prim muž, někde žena. Asi jsem macho, ale páry kde hraje prim žena mi prostě nesedí. Já bejt ženská, tak si prostě chlapa, kterej mě poslouchá jak pejsek, nemůžu vážit. Rozvíjet ale stokrát omletou debatu o emancipaci netřeba, každý si to stejně udělá jak mu/jí to vyhovuje.

Nenavádím proto nikoho, aby si dělal z přítelkyně nebo ženy služku, navádím k zamyšlení že vztah, partnerství, rodina, manželství, ať tomu řikáme jakkoliv, pokud nemá být holubník, musí mít jasně rozdělené role, povinnosti a pravomoce a tyto povinnosti mají být řízené - ředitelem (případně ředitelkou). A navádím k tomu, aby muži na sebe brali odpovědnost za opravdové řízení vztahu případně rodiny. Ukažte mi ženu, která nebude ráda, když "její chlap" ví co říká a ženu vede životem. Tvrdím, že žena bude šťastná, když dostane jasné zadání co má dělat, jak má vypadat domácnost a samozřejmě tomu odpovídající rozpočet, pochvalu, případně rozumnou výtku. Bude šťastná když uvidí, že její manželství "někam vede". Pokud žena vidí, že manželství vede akorát tak doprdele, tak se jí nikdo nemůže divit, že přejímá žezlo a mužovi v horším (vlastně v lepším) případě velí.
Připadá mi to fakt jako ve firmě, jako vztah mezi ředitelem a dobrým nebo i špatným zaměstnancem. Ne nadarmo se říká, že za každým úspěšným mužem stojí moudrá žena.

Pokud je žena vynikající, dokáže tak jako naše babičky udělat "z prdu kuličku", pokud je průměrná, musí dostat doporučení, pokud je k ničemu, musí dostat příkaz a ještě se musí zkontrolovat. Někdy se musí jako ve firmě ač se to někomu nelíbí poslechnout svého ředitele (pokud neříká vyloženou kravinu). Jinak to nemůže fungovat. Nebude to fungovat ani pokud je ředitel (ka) vůl. Ať si to žena, či muž zařídí jak chce, ale pokud někdo zodpovídá za svůj díl věcí a nemůže je bůhvíproč udělat, nebo to neumí, nechce nebo já nevím co, musí platit, že prostě za to má zodpovědnost ať si to udělá jak chce. Ať si pro mně za mně třeba někoho najme. Speciálně pokud na to jsou peníze. Chlap nebo ženská, je to jedno.

Z hlediska mužů, varuji: Pánové, zvlášť u mladých, krásných, křehkých, éterických, emotivnícha a sebevědomých bytostí odkojených Cosmopolitanem je pravděpodobné, že prostě nevědí jak vést domácnost a buď se v tom příšerně plácají a zašťiťují se kecama o moderní ženě, nebo sklouznou k uondanému modelu svých matek, případně končí na pavilonu 23 pro neurotické, horším případě pavilonu 8 pro závislé v pražských Bohnicích. Podobně to platí o chlapech, kdo je trouba a nedokáže ženu případně rodinu uřídit, zabezpečit a potěšit, ten zůstane troubou a Bůh s ním.

Shrnutí:
Pánové a mládenci, na základě životní zkušenosti své i svých kolegů Vám můžu říct, že si nevyberete, žena je tvor v partnerských vztazích neřiditelný, pokud je řiditelný, je to chlap a nechce se Vám s ní souložit. Proto si vyberte ženu s největšíma kozama a bokama, přizpůsobivou, optimistickou, dělnou, největší empatií, která se podřídí Vašemu vyjímečně uplatněnému právu veta, dávejte jí jasný zadání, nechtějte po ní kraviny, dávejte jí přiměřeně peněz, kontrolujte výdaje, a držte jí Makarenkovou metodou cukru a biče zkrátka ať nezvlčí. Pokud to nezvládnete, bude držet cukrem a bičem ona Vás. Pokud za něco stojí, tak Vás stejně dostane na lopatky, akorát jí to bude připadat zajímavější než s bačkorou od vedle :-).

Varianta mnohem lepší, levnější a bezproblémová je ... VOLE NIKDY SE NEŽEŇ!

Manželství jako firma

Nemůžu si pomoc, ale tvrdím, že manželství je velmi podobné malé firmě. Má svého ředitele, své zaměstnance, musí mít investora, vizi, úkoly, povinnosti. Stejně jako firma má své účetnictví, má své příjmy, své výdaje. své cíle, svůj zisk. Stejně jako v firmě, ať velké nebo malé musí být v manželství disciplína a směr, jinak je to holubník a nikam to nevede.

Firma musí vykazovat zisk, jinak zbankrotuje. Ve firmě se musí makat a dobře hospodařit, jinak nevykáže zisk. V malé firmě se musí hodně makat, protože to za nás nikdo neudělá. Podle mně je to úplně stejně i v manželství. Co je tak ale asi zisk v manželství? Asi není diskuze o tom že to je vytvořená pohoda domova, zázemí, děti, pevné vztahy, vědomí, že toto je můj chlap, toto je moje žena, toto je moje rodina, ony "jistoty", a i ten hmotný majetek co se za ta léta nashromáždí.

Dokud to ve firmě funguje a vykazuje zisk, je vše v pořádku, když zisk nevykazuje, vymění ředitel špatné zaměstance, když to dál nejede, vymění investor špatného ředitele. Když to nefunguje v manželství, vyměníte manželku? Ne, manželku právě nevyměníte. A když, tak s obrovskými ztrátami, resp. s totálními ztrátami toho proč jste do manželství vstupoval, ztratíte všechno co jste dosavad budovali, oba. Vztahy, děti, vytvořený domov, peníze, nejlepší roky.

A jistoty? Jistoty??? Zapomeňte, žádné jistoty neexistují. Jsou to jenom iluze. Jistoty existují do té doby, dokud existuje v lidech sebekázeň, úcta k druhému a odhodlání věc dotáhnout až do Zlaté svatby, to je šém - klíč k dobré, prosperující firmě i manželství. A kam se poděla láska? Nepoděla se nikam, ale jak uvedl Dr. Plzák v některé své knize, láska se transorfmuje z romantické na manželskou. Nehodlám to tady rozebírat, ale myslím že má pravdu. Ostatně jak říkají Arabové - Láska přichází po svatbě.

Na to abyste založili prosperující firmu taky nemusíte nikoho milovat. Musíte s ním ale vyjít, přijímat a exekuovat rozhodnutí, která Vás posouvají kupředu. Vždy, protože běžíte běh na dlouhou trať, ne sprint.A založíte firmu s někým kdo Vás obludil a koho znáte možná pár měsíců, na doživotí, kdyby vyhlídky a omezení byly takové jako v manželství a padesátiprocentní pravděpodobnost že Vám firma do pár let zkrachuje a přijdete o všechno? No to asi ne, že. To byste byli padlí na hlavu. Takže VOLE, NIKDY SE NEŽEŇ!

Základní imperativy před vstupem do manželství

Proč se vlastně lidi berou? No co je to za hloupou otázku, že. Chceme jeden druhému vyjádřit cit, odhodlání s ním být jaksi - navždy, až do konce svých dnů. Ale proč desítky procent manželství krachují v prvních deseti letech? Nevhodný výběr partnera? Pohodlnost? Egoismus? Divná doba?

Ať je to jakkoliv, rozhodnutí vstoupit manželství z lásky je určitě na první pohled záviděníhodný čin, po kterém touží asi každý - najít tu svou pravou, svého pana Dokonalého. Na pohled druhý považuji vstup do manželství bez přípravy za nezralost až hloupost. Manželství totiž není vůbec o emocích se kterými do něj vstupujeme, ale o o tom, že se za padesát let s plenami a manželkou trpící Alzheimerem potkáte u Zlaté svatby a řeknete si... tak jsme to spolu vydrželi, mámo.

V dnešní době pravděpodobnost, že se nekdy kolem roku 2050 takhle sejdete je zanedbatelně malá. Když už se rozhodujete, že si dotyčnou chcete vzít za manželku, nezapomínejte na selský rozum a velkou opatrnost a nenechte se ukolébat city Vaší vyvolené, jak zrovna když si jí chcete vzít, můžete myslet na majetek a tak přízemní věci, jako je rozdělení povinností. Manželství není žádná romantická věc, je to právní vztah. Těžce vypověditelná smlouva mezi dvěma lidmi, že budou společně plnit dle zákona o rodině účel manželství, vychovávat děti a sdílet společný majetek. Navíc je na doživotí.

Emoce a sliby kolem jsou krásné, ale kdo věří že nevyprchají pod tlakem denní řehole za pár let tak je se vší úctou opravdu naivní. Manželství je zkrátka dřina dřin. Je to jako budování firmy z ničeno, nebo jako stavba domu svépomocí. A Paretovy zákony platí nekompromisně - 80% času Váš čeká zpruz a 20% pohoda (Murphyho zákon manželství říká, že Paretovy zákony mají s přibývajícím věkem větší odchylku - cca 95% zpruzu proti 5% pohody - to znamená 346 dnů zpruzu a 19 dnů pohody :-) )

Svatba, pronájem bytu, první dítě, žena Vás natlačí do bytu na hypotéku a do koupě staršího auta, druhý dítě, žena Vás natlačí do většího bytu na hypotéku, trošku našetříte a koupíte si dvouletý auto na leasing, a pak už to jede letní dovolená, k tomu druhý zaměstnání nebo melouchy, zimní dovolená, dětský nemoci, nechodíte večer domů, už se nikdy nevyspíte, žena přibere, zhrubne, přestane se o sebe starat, atd... Do tří až pěti let si v manželství budete připadat jako ve vězení. Možná to tak nebude, možná Vám to vyjde, ale běžte se podívat na bezduché vyčerpané rodinky bloumající o víkendu v hypermarketech a otce od rodin s kruhy pod očima a vypuštěným výrazem jezdící v 10 večer svými zánovními Fabiemi za 2999 měsíčně od Škofinu nakoupit do Tesca.

Takže milí neženatí, pokud chcete mermomocí oženit se svojí mladou, krásnou, rozkošnou a neodolatelnou pětadvacetiletou dívkou, uvědomte si, že:

1. jakmile si žena nasadí snubní prsten, začne se chovat jinak. Kdo nevěří ať si udělá průzkum u ženáčů. Žena začne muže tlačit, formovat, omezovat, prostě měnit.

2. Vy, váš vztah a vaše milovaná není vůbec vyjímečná i když Vám to nakrásně tak zrovna připadá, hoříte láskou a věříte že to bude príma. Nebude. Postupem času zjistíte, že Váš příběh, denní rytmus a problémy jsou nachlup stejné jako u ostatních lidí. Chováme se podle vzorců - behavior patterns. Žijeme podobné životy. Nic vyjímečného se nekoná. Jste jen číslo v statistice.

3. Vaše dívka se s pravděpodobností hraničící s jistotou stane do několika let někým úplně jiným (zlaté pravidlo o pohlédnutí na matku platí 100%, i kdybyste si mysleli že z Vaší vyvolené se taková kráva jako je Vaše budoucí tchýně nemůže nikdy stát. Omyl. Nejen že může, ale také stane.)

4. Manželství je velmi náročná investice, která už navždy spotřebuje veškerý Váš výdělek aniž by Vám garantovala jakoukoliv návratnost. Vstupem do manželství jste se odsoudil k tomu být navždy chudý, a po rozvodu být velmi chudý. Pokud si myslíte, že začnete podnikat až když vstoupíte do manželství, jste na nejlepší cestě se velmi rychle rozvést.

5. Pravděpodobnost že Vám to zkrachuje je daná ne Vaším vztahem, ale statistikou rozvodovosti. A ta se pohybuje na padesáti procentech, v západní Evropě ve velkých městech až na 70% Je to jako když si hodíte korunou.

Takže pánové neženatí, mladí a nadějní. Nežeňte se, není to totiž vůbec potřeba. K tomu abyste byli s milovanou ženou se nemusíte ženit. Ostatně kdo říká že za dva tři roky musíte milovat tu samou. Važte si své svobody i když se možná cítíte někdy sami. A pohodlí a pocit domova? Ten se přece dá dnes zařídit - koupit, je levnější si pořídit hospodyni, která se bude kompletně starat o Vaši domácnost, než mít manželku. A navíc, když hospodyně nefunguje podle Vašich představ, dá se vyměnit. U manželky to jde výrazně hůř. A zejména - ztratíte svobodu. To je asi nehorší - stane se z Vás veverka v kolečku. Pamatujte že každý chce to co nemá. Od družky nebo milenky se dá se ctí zmizet (například po hromosvodu), z manželství se ctí nezmizíte.

Jak řekl onehdy pan režisér Menzl, přece nevyměním svou svobodu za vypraný ponožky. A vydržel to do 60, kdy si vzal na starý kolena 30 letou krásnou holku. Budiž mu přáno.

Takže VOLE, NIKDY SE NEŽEŇ!

Rozvodové minimum

Rozvod je hnus. Těm z Vás, kteří se chystají rozvést a rozvádějí se poprvé předal bych proto rád předa pár zkušeností, nejen svých, ale jaksi skompilovaných z rozvodů více pánů bezdětných, v horším případě s dětmi. Děsí mně osudy mužů, kteří hrdinně mávli rukou, chtěli mít klid a mysleli si že se se svými bývalými manželkami domluví, nebo že to nějak dopadne a ať už mají klid. Všichni do jednoho splakali nad vejdělkem a zůstala jim obrazně řečeno jen "igelitka". Bohužel ta igelitka jim zůstala v lepších případech i pár let než se postavili na nohy. Rozvodem oproti očekávání bohužel problémy nekončí, ale zejména pokud jsou děti tak začínají.

Tvrdím, že při rozvodu je třeba se oprostit od emocí (nejlépe to nechat zcela na advokátovi ať nejste vystaveni zbytečným emocím) a je třeba ho brát jako tvrdý obchod a nekompromisně vyjednávat co nejlepší podmínky... pro sebe. Pokud totiž podmínky budou lepší pro ženu, buďte si jistí, že k Vám nebude nijak milosrdná. Pro muže podmínky nikdy lepší nebudou, proto je potřeba se nenechat odrat - o styk s dětma ani o majetek. Když vyjednáte dobrou pozici, můžete po rozvodu MIMO dohody ženě, resp. dětem udělat úlitbu, přilepšit apod. Když projedete rozvod, neuvidíte ani děti, ani svoje peníze a můžete jít rovnou spát pod most - budete platit jako mourovatej dokud děti nedospějí. Nepěkná představa.

Jak říká jedno trefné čínské přísloví: Láska je umění, manželství je technika, rozvod je matematika.

Rozvodové desatero
=================
1. Rozvod je sračka a špína a buďte připraven že ženy jdou při rozvodu přes mrtvoly
2. Pokud jsou děti, je to hromada sraček, která nikdy neskončí
3. Připravte se na nejhoršího nepřítele, kterého jste kdy měli - člověk který Vás nejvíc zná a byl Vaším největším přítelem, se stane Vaším největším nepřítelem.
4. Nemyslete si že se dohodnete. Jednáte se ženou a se ženou se nedá dohodnout.
5. Pokuste se naoko udělat dohody a prozkoumejte jak protivník jedná a na čem mu záleží a jak na "krev" to bude
6. Připravte se předem - zbavte se majetku a podílů ve firmách
7. Nebuďte velkorysí, nikdo to nikdy neocení a vy spláčete nad vejdělkem, resp. budete oholen o vše co máte, nebo na čem Vám záleželo.
8. Obchodujte, handlujte, taktizujte, vyjednávejte, nedejte svou kůži zadarmo
9. Pracujte s jejími emocemi - ale tak aby Vás nikdo nemohl obvinit, obraťte hru, ona musí být ten kdo je vyčerpán a už chce za každou cenu mít pokoj
10. Dělejte si kladný PR - buďte přede všemi za hodnýho

O tom že je rozvodový boom Husákových dětí netřeba moc spekulovat. Znám páry, které se rozvedly po třech měsících, třech letech, pěti letech, deseti letech apod. Většinou protože se prostě oba začli nekonečně - nedá se to říci jinak ... srát. Prostě spolu nevyšli. Ani jeden nechtěl hrát druhé housle. Druhá příčina co jsem tak slyšel byla únava a nezájem, říkejme tomu klidně ochladnutí vztahu.

Takže k těm rozvodům - když už se musíte rozvést, tak se na to pořádně připravte. V rozvodu není čas na hrdinství. Nebude to žádná procházka růžovým sadem. Z hlediska muže je výhodné rozvod oddalovat a připravovat se na něj. Hlavně pokud má malý děti, je potřeba co nejdéle si s nimi budovat vztah, čas pracuje pro muže. To že budete občas s nějakou dámou přespávat jinde nic nemění na tom, že doma je potřeba být za dobrýho tátu. Pokud rozvod navíc navrhuje muž, žena ho bude chtít sedřít z kůže už jen z principu co si to dovolil jí dát kopačky. V přípravě buďte nekompromisní. Nejlépe si nechte naoko snížit mzdu nebo se přímo nechte vyhodit z práce. Převeďte všechno co máte alespoň rok před rozvodem na někoho jiného, na rodiče, na sourozence, založte firmy v zahraničí, převeďte majetek na ně, udělejte cokoliv abyste nic neměl a byl úplný sociál, nejlépe si půjčte od někoho a zastavte dům. Vypadá to jako přitažený za vlasy, ale kdo neprošel soudy a hádáním o majetek, tak vůbec neví co se bude dít, a jak naše soudnictví chrání ženy a nechá odrbat do poslední nitky chlapy. Uvědomte si že žena až jí opustí emoční výbuch kdy pálí mosty, si velmi dobře spočítá, že po rozvodu jí zůstanou děti na krku a že je de facto v prdeli. Ženu s dítětem, ještě lépe dvěma a více samozřejmě nikde nevezmou do práce kde by si vydělala víc než 30-40 tisíc tak aby mohla odbíhat pro děti do škol apod., proto se bude s Vámi vyjímečně logicky rvát o co nevyšší výživné a majetek.

Nemyslete si hlavně, že výživný co budete platit půjde dětem. Výživný je Vaše další hypotéka na 18 let navíc bez možnosti jí výhodně prodat. Jsou to čistě mínusový peníze zaplacený za to že Vám žena vychová dítě nebo děti. Je to poněkud brutální, ale slyšel jsem už termín "outsorcoval jsem výchovu dětí bývalé manželce". Musel jsem se smát, ale myslím že na tom je dost pravdy. Žena za poplatek zajišťuje de facto výchovu dětí. Bohužel jí nemůžete vyměnit jako dodavatele. Jakmile zaplatíte něco své bývalé manželce, nemáte nad těma penězma ani za mák kontroly. Takže žádná charita, nic, platit co nejmíň, ať se děvče stará. Není to příliš fér, ale není prostor na hrdinství. Uvědomme si že přísně ekonomicky a pragmaticky vzato bývalá žena vychovává podle sebe za mužovy peníze mužovy děti. Když si postaví hlavu, tak mu děti nedá, vymeje jim mozek a on to ještě zaplatí Je to jako by někdo nad kým není absolutně žádná kontrola spravoval někomu investiční peníze, nikdy nevyplatil zisk a nedal žádnou garanci že vklad vrátí (že z dětí než soudy rozsoudí změnu rozhodnutí o styku s dětma, nevychová kretény s vypláchnutým mozkem).

Pokud jsou malé děti, je to samozřejmě problém. Myslím že do sedmi, osmi let se rozvést znamená o dítě de facto přijít. Na nějakou střídavou péči rovnou zapomeňte. V reálu budete ještě rád, že se o dítě stará. Jestli nevěříte, půjčte si od kolegy synka na týden a starejte se o něj 24 hodin denně. Mít dítě v péči znamená se podřídit jeho životnímu tempu a to upřimně řečeno pro chlapa neni nic moc. Je otázka co je lepší, zda se obětovat dítěti, nebo různými nástroji uřídit výchovu u bývalé manželky. Připadně mi dlouhodobě lepší, když se muž soustředí na to aby dítě zabezpečil do dospělosti a nechal každodenní řeholi na bývalé manželce. Navíc za vydělané peníze může muž s dětmi zažít spoustu hezkých zážitků a být "tatínek na hraní".

Ještě k penězům. Nejen penězi živ je člověk, jistě, ale jaksi v dnešní době se za ně dají koupit kvalitní zážitky s dětma a i vlastní čas. Je to nehezké a nelíbivé, ale připadá mi to dost jako ve firmě, vždycky se mi vyplatilo držet ženu na krátkym provazu penězma. Zkrátka kdo drží peníze, rozhoduje. To funguje. Po rozvodu o to víc, protože už žena na mužovy peníze nemůže. Mně osobně se navíc od rozvodu snížily měsíční náklady o 75% oproti životu v rodině. Není příjemnější situace, než když nedávám peníze ženě na denní "kraviny" co rodina "nutně potřebuje", ale můžu dát peníze dětem bokem formou prožitků, svého vlastního času nebo i věcí - koupit jim co potřebují a co by jim za moje peníze stejně nikdy nekoupila. Vlastně ušetřím a ještě jsem za "hodnýho" tátu, kterej koupil lyže, kolo, prkno, tejden na horách atd. Rohlíky, čistý prádlo, péči v nemoci a domácí úkoly ať obstará Bývalka.

Toliko úvodem, pokračování příště. Hodně lidí mně pro tyhle názory určitě označí za cynika. Nejsem cynik, jsem realista. A navíc...nic není černobílý, kdybych já se neženil, neměl bych takovýhle problémy. Proto platí: VOLE, NIKDY SE NEŽEŇ!

Proč ženy nemohou vyhrát

Tuhle jsem potkal po dlouhý době kamarádku, před lety krásnou ženskou, koukám na ní a po prvním ahoooj, jak se mááááš, ty vole my se neviděli kolik, no kolik? no jo, deset let, to je příšerný, pojď na kafe, koukám na ní sice tvář je stejná, ale něco mi nesedí, hledám tu usměvavou holku, která byla před deseti lety plná života, energie, rajcu a sex appealu. Místo ní vidim strhanou, nevyspalou, uhoněnou, vystresovanou ženskou s kruhama pod vočima a roztěkaně unaveným pohledem... řikám hele, co je, pojď pokecáme...

Jedno presso, jeden čaj pane vrchní, tak jak, jak žiješ? Ona: snaží se držet dekorum, no...dobře se mám, dobře (tohle když řekne ženská, tak to na 90% znamená, že to stojí za hovno).

Zkrátka sama se sedmiletym dítětem, v pronajmutym bytě 2+kk za 15000, rodinu vlastně nikdy nevytvořila. Ráno v šest vstane, dá se v kalupu dokupy, pro holku svačinu, holku vykopat z postele, snídaně, odvést do školy, pak letět do práce, ve tři hodiny pro holku do družiny a letět na kroužky, rychle zpátky do práce, v šest pro holku do kroužků, rychle úkoly, udělat večeři, večerníček, holku nechat spát a je půl devátý.

Pak si sedne do kuchyně, otevře sedmičku červenýho, dá pár cigaret, před půlnocí se ještě vzchopí něco málo vyžehlit, a pak se jen svalí do postele, k nikomu se nepřimkne, nepomazlená, nepomilovaná, sama a tak pořád dokola. Rok, dva, tří, pět, sedm... o normálního chlapa vlastně ani nezavadí, když zavadí, tak co by s ní dělal, nevydrží, po pár letech jí došlo, že žije jako veverka v kolečku, roky přibejvaj a naděje na změnu kdenic tunic.

Od vejplaty k vejplatě, ve třiceti bojovala a byla hrdá že to všechno zvládne sama, v šestatřiceti jí došlo že ten závod nemůže vyhrát... princové zkrátka už jeli, kdo za něco stál je rozebrán, kdo zůstal svobodný je většinou nekonečný egoista, ostatní normální se postupně uvolňují jen z rozvedených manželství. Peníze nejsou, chlapi nejsou, zázemí je prozatímní protože na lepší nejsou prachy, dítě roste. A ona touží po lásce, po zážitcích, po ideálech a nechce se jich vzdát...a přitom cítí, že něco prostě není v pořádku a vlak ujíždí. Má se vzdát svých přání a žít s "hodným a spolehlivým", kterého nemiluje nebo čekat až jí zase trefí Amor přímo do srdce, ale zase to bude bez záruky? Pravděpodobnost výhry je asi tak jako v ruletě.

Co z toho všeho plyne: připadne mi bohužel že krutá pravda, ženy stárnou, muži zrají platí. Zkrátka pokud ženy zůstanou samy, sice nemají o nápadníky nouzi, na pár nocí se určitě najde někdo kdo je rád obšťastní, ale pánové v 35 jsou většinou velmi opatrní po těch svých škraloupech a většinou si táhnou z prvního manželství závazek k jednomu, dvěma dětem. Ti aby si pověsili na krk matku s dítětem, když "na trhu" jsou dámy o deset let mladší, nezničené, bezproblémové a bez závazků, no to by museli bejt fakt blázni.

Takže: VOLE, NEŽEŃ SE! Ušetříš si velkou spoustu starostí

Úvod do ženské logiky

Jak tak mluvím s různými kamarády a kamarádkami, musím se smát příběhům a kvitovat, že ženy a muži si zkrátka a jednoduše nerozumí. Je odvěká pravda, že ženy a muži myslí jinak, vyhodnocují jinak, ač mluvíme stejným jazykem, dochází ke komickým nedorozuměním. Tu trochu empirie kterou jsem za ta léta pochytil rád dám k obecnému blahu mužů, kteří se topí v nepochopení a štěbetání své drahé a jen nechápavě kroutí hlavou, co to ta ženská mele.

Příklad:
Muž je v práci a protože má prostě hodně práce, ženě celý den nevolá. Ženě, která zvládá řešit pět věcí najednou a vždy je pod vlivem emocí, se stýská, začíná řešit a automaticky dovodí - Prevít, nevolá, hm asi mně tak nemiluje, musím ho trošku vybudit... a připravuje se jak mu to večer vytmaví. Muž se připlahočí vyřízenej domů, čeká že o něj bude postaráno a místo toho dostane kartáč z první ruky.

Žena (vyčítavě): "Ty si celej den nezavolal! Ty mně nemiluješ! To je vidět jakej máš ke mně vztah! Já tě vůbec nezajímám. Musíme se rozejít!"

Muž kouká jako jelen co se ho to ptá - čekal náruč milované ženy, teplou večeři a aspoň hodinu klidu. Celej den maká jako idiot že se nedošel ani vymočit, natož aby někoho volal. Co má co zavolání dělat s tím jestli jí miluje nebo ne? Protože je ale vyřízenej a nemá enrgii na jakýkoliv konflikt, chce mít klid tak ji utěšuje: "Ale to víš že tě miluju, ale ... (nenachází nic lepšího než... )měl jsem moc práce".

No řekněte ženě že práce byla důležitější než ona. S tím mají ženy velký problém.
Žena (ječí a jede jako kolovrátek): když mi nevoláš, to znamená, že na mně nemyslíš, to znamená že mě nemiluješ, to znamená že nejsem pro tebe nejdůležitější na světě, ty máš tu svou práci radší než mně! To znamená že to nemá cenu!

Vysvětlení: Žena chce úplně něco jimýho než co slovy řiká. Chce zážitek, chce komunikaci, chce "být s ním", stýská se jí, chce obejmout, připadně pomazlit a pomilovat. Má po celém dni (nejlépe s dětma) emoční vyprahlost, od muže čeká pozornost, komunikaci, bytí... a tak na muže vylévá svoje bole a dostává ho tím do tlaku, aniž by jí to došlo. Podvědomě vynucuje komunikaci (chlap zase podvědomě zalejzá do rohu a čte si noviny) a přitom probíhá vlastně bitva o postavení v páru. Žena tím že tlačí se dostává do výhody a muž se cítí proviněný. Výsledkem je že žena získala v páru o kapku víc moci a z muže se stal o kapku větší podpantoflák.

Doporučení (a la macho): Nezapomínejte že žena aniž by to věděla muže neustále testuje a ověřuje si zda je ten její chlap stabilní a pevný bod ke kterému se může přimkinout. Obraťte proto situaci ve svůj prospěch, neztrácejte tvář a dejte jí jasně najevo že se nic neděje a zároveň že máte situaci pod kontrolou. Ukažte jí kdo tady hraje první housle. V páru zkrátka jeden hraje první housle a jeden druhé. Proto se nesnažte ženu v žádné případě prvoplánově chlácholit prázdnými slovy, místo toho jí oznamte že ať okamžitě sbalí, že se jde ven a jestli bude hodná, že pro ní máte překvapení ale že se musí okamžitě sbalit a ihned přestat s těma výčitkama, nejlépé ji mocně polibte, odtrhněte ji pak od sebe, řekněte jí po Bondovsku - máš pět minut aby ses sbalila. Vykolejte jí. Udělejte něco co její pozornost přetočí na to co přijde. To nebude čekat. Vyvenčete ji. Moc se s ní nebavte, zabalte to obřadně do řečí o překvapení a docilte toho ať jí sžírá zvědavost co to ten její chlap pro ní vymyslel.

I kdyby to bylo třeba procházka nebo kino, nebo vyjížďka po nočním městě nebo pár barů. Zaveďte jí do nějakého baru kde se tančí, předtím vymyslete nějakou kravinu, třeba zavolejte známýmu barmanovi ať nafoukne tři balonky na který napíše na ně "Miluju Tě Anežko" a má přípraveny konfety, který jí hodí na hlavu až jí usadíte u baru. Zatančete si s ní v objetí na nějaké tklivé melodie. Hlavně ať se něco dějě a ona si myslí že jste to pro ní připravil. A vlastně to bude příjemnej večer, rozhodně lepší než před televizí.

Žena blbnoucí

Může mi někdo vysvětlit, co vede bezvadnou a skvělou ženu s železnou pravidelností do tří let (silnější jedinci do pěti) od nasazení snubního prstenu k tomu, že začne blbnout a chovat se jako nenažraná kráva?

Žena: "Potřebujeme nutně větší byt - nevejdeme se sem. Musíme jet do Alp a v létě k moři, všichni tam jezděj. Hele potřebujeme novější auto - přece nebudeme jezdit v takovýhle šunce. Potřebuju nutně nový šaty, ty taky a vůbec, potřebujeme se oblíknout. Měli bychom koupit novou sedačku - tohle je ostuda."

Tak od takovýhle ženský honem pryč. No jo, ale jak když je to manželka?

Tuhle jsem slyšel další moudro: "Muž v hloubi duše doufá, že se jeho žena nikdy nezmění, zatímco žena doufá že se její muž změní co nejdřív".

Proto platí: VOLE NEŽEŇ SE!

Milionové moudro do života mladého muže

Milí mladí nadějní, nemajetní, neženatí,

kdo se bude řídit tímto moudrem, tomu garantuju že se stane milionářem.

Jde o základní životní moudro, kterým jsem se bohužel sám neřídil a který mi, stejně jako dalším tisícům mužů mohlo ušetřit roky života a doslova miliony korun jmění. Po více než deseti letech ho považuji za základní povinnou znalost pro každého mládence, který se z nejrůznějších důvodů rozhodl že se nutně chce, má, nebo "musí" ženit. Neřeknou Vám to pánové Vaši otcové, musí Vám to říct někdo cizí.

Jak jsem toto moudro před patnácti lety koupil od muže cizího, zkušeného a o dvacet let staršího ... tak ho předávám dále. Onen moudrý muž mi tehdy řekl:

"Milý hochu, dám Ti jednu - jedinou radu do života. Vole, NIKDY SE NEŽEŇ!"

Před těmi skoro patnácti lety jsem se ptal stejně tak jako se určitě ptáte teď i Vy, proč by se chlap neměl jako ženit když dotyčnou miluje a ona jeho, že? Dyť je to bezva, fungující rodina je skvělá věc, není nic krásnějšího než milovat svou ženu, mít hezké děti a žít spokojený život. Vždyť tak na první pohled žil i ten kdo mi tuto radu dával.

Ten zkušený Muž mi řekl:
"Prosím Tě, nepřemejšlej o tom, miluj ženy, ale NEBER SI JE. Jestli chceš mít děti, když na to budeš mít, udělej si jich kolik chceš a kde chceš, HLAVNĚ SE NIKDY NEŽEŇ!

Ptal jsem se naivně dál a bránil své ideály... bylo mi řečeno: "Když to vydržíš do pětatřiceti a nebudeš úplně blbej, budeš mít peníze, budeš dobře bydlet, budeš mít nějaký to porschátko, holky o deset let mladší na každym prstu, kamarády, volnost, svobodu, nebude ti nic chybět, ale když se oženíš... tak milej zlatej... budeš mít hovno".

Pln ideálů jsem slova tohoto moudrého muže nebral vážně a vlastně nechápal podtext...a tak jako ostatní kolem se oženil z lásky, tak jako ostatní kolem makal deset let jako idiot, tak jako ostatní kolem postavil dům, zasadil stromy, zplodil dvě krásné děti, rozvedl se, velkoryse zaplatil všechny dluhy manželství, tak jako ostatní kolem děti vidím jednou za dva týdny přesně podle rozhodnutí soudu...a jako ostatní kolem taky s úsměvem a cigaretou v puse začínám v 35 znova. Tu volnost a svobodu si nikdo nedokáže představit.

Při současné statistice rozvodovosti, která stoupá nad 50%, v době kdy kam se podívám se manželství do 10 let rozpadají, vřele doporučuji nepřemýšlet, dívat se kolem sebe a ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ SE MINIMÁLNĚ DO 40-45 NEŽENIT!

Za pár let, například v pětatřiceti by se Vám totiž mohlo s velmi neúprosnou jistotou přesahující 50% stát, že budete mít tak jako desítky tisíc dalších rozvedených mužů vašeho věku... hovno.

Proč vzniknul tenhle divnej blog

jak tak koukám kolem sebe na zástupy rozvádějících se kolegů a přátel, zničené osudy, zmatené děti které vychovávají rodiče, jejichž děti vychovávají rodiče jiných dětí, osamělé třicítky a čtyřicítky v barech, nedá mi to a musel jsem začít psát tenhle blog.

Rozhodl jsem se že budu publikovat více či méně úsměvné příběhy ze života svého i svých kamarádů a důkazy že Svět se posral a instituce manželství je v dnešní společnosti nefunkční, nebezpečná a zejména pro muže nesmyslná, neekonomická a zbytečná. Mnoho lidí mně obviní z cynismu, určitě se najdou tací pro které budu idiot, dámy mně budou zřejmě nesnášet, ale nic není myšleno ve zlém... Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Budiž nám všem statě tu uvedené podnětem k zamyšlení.

Ne, rozhodně nejsem žádnej plačka ani zapšklej zoufalec, ale už se na to jak jdou manželství a vztahy všech co znám doprdele nemůžu koukat. Obsah blogu a životní zkušenosti a příběhy těch co prošli neúspěšným manželstvím budiž varováním a podnětem k zamyšlení všem kteří o manželství uvažují nebo se do něch chystají, nebo ještě lépe se na něj těší.